Rýma, bolesti v krku a hltanu, kašel, bolesti v ústech a horečka
— soubor těchto potíží je většinou označován jako „chřipka“, nachlazení

Příčina
Pojem „nemoci z nachlazení“ vznikl z toho, že se dříve za příčinu nemoci považovalo prochladnutí. U těchto onemocnění se jedná o infekci horních cest dýchacích (nosní sliznice, vedlejší nosní dutiny, hltan, hrtan a průdušky). 90 % původců jsou viry, jichž j doposud známo 300 různých druhů. Okamžité předepisování antibiotik, která jsou proti virové infekci neúčinná, je tím postaveno do podivného světla. Závisí na mnoha faktorech, kdo a v jakém okamžiku je takovou infekci napaden. Leptající nebo sliznice dráždicí látky ze znečištěného vzduchu, špatná výživa, vyčerpání a psychická zátěž mohou jednak podporovat vznik infekce, jednak zvětšovat komplikace.

Profylaxe je téměř nemožná
K přenosu infekce dochází vzduchem prostřednictvím vodního aerosolu nebo nepřímým kontaktem.
Množstvím možných virů je snižován význam očkování. Americký virolog Albert Sabin zjistil, že v současnosti je chřipkovými viry, proti nimž se očkuje, způsobena nejvýše jedna desetina všech případů chřipky: „Proto by nemohla vysoce účinná látka proti chřipkovým virům sama o sobě problém chřipky ovlivnit.“ Navíc mohou mnohé protichřipkové vakcíny vyvolávat alergické reakce nebo vést k jiným projevům nesnášenlivosti.

Léčba
Proti chřipce neexistuje speciální lék. Je možné pouze mírnit potíže a vyčkávat, dokud nezmizí samy od sebe, k čemuž dochází zpravidla po 5-7 dnech. Léky proti různým potížím jsou ve své většině experty označovány jako „drahé bonbóny“, „neúčinné“ nebo „sporné“. Přesto přinášejí farmaceutickým firmám v SRN roční obrat přes 350 miliónů EUR, a to se stoupající tendencí. Každé osmé balení léku, které opustí lékárenskou táru je lék proti chřipce nebo proti nachlazení. Jinak řečeno: každý občan si ročně koupí v průměru více než dvě balení těchto prostředků.


Vnímavost k infekci u dětí
Virová infekce a následující obranná reakce organismu vedou k tornu, že člověk přestává být vůči ni vnímavý, stává se imunním. To také vysvětluje proč se u dětí vyskytují nemoci z nachlazení častěji. U zdravých malých dětí mezi 1. a 5. rokem života se výskyt čtyř až dvanácti infekcí za rok považuje za zcela normální. Díky imunizaci nachlazením klesá četnost onemocnění: šestileté děti onemocní dvakrát častěji než devítileté. Dětští lékaři konstatují v poslední
době přibývání infekcí horních cest dýchacích u malých dětí často též v souvislosti se znečištěním ovzduší.
Farmaceutický průmysl nabízí léky i proti zvýšené vnímavosti vůči infekcím: imunoglobulinové injekce. Normální imunoglubulinové přípravky však četné viry, vyvolávající infekce u dětí, vůbec neovlivňují.


Komplikace
Zánět sliznice v důsledku virové infekce může vést k ucpání spojovacích cest do vedlejších nosních dutin a ke střednímu uchu. Za těchto podmínek může nastat enormní růst počtu baktérií. Nejčastějšími bakteriálně podmíněnými komplikacemi jsou záněty vedlejších nosních dutin (sinusitida), zánět středního ucha (otitis media) a záněty mandlí, ale též plic. Tyto záněty se projevují většinou prohloubením potíží (bolesti ucha, hlavy, krku), horečkou nebo tím, že potíže neodezní v obvyklém čase. Jen v tomto případě, a pokud je — podle možností — původce jednoznačně identifikován kultivací, má smysl léčba antibiotiky.


Léčba
Pojmem chřipka je všeobecně míněno horečnaté onemocnění dýchacích cest (krk, nos, hltan). Od „nachlazení“ se chřipka liší nanejvýš intenzitou potíží: zpravidla je doprovázena horečkou, suchým kašlem a bolestmi svalů, stejně jako celkovou indispozicí. Většinou je působena virovou infekcí, která se vyskytuje na podzim, v zimě a na jaře. Často jsou tyto nemoci nazývány „banálními infekcemi“. „Banálními“, protože nemoc probíhá většinou nevinně, je toliko na újmu subjektivních pocitů a po několika dnech téměř vždy odezní sama. Pouze některé kmeny virů mohou vést k onemocněním vyžadujícím léčení. Starší lidé a lidé oslabení jinými nemocemi by měli při silnější chřipce pro jistotu vyhledat lékaře.


Léčení těchto virových infekcí jev současnosti nemožné. Pokud by byla jako příčina potíží jednoznačně zjištěna bakteriální infekce (což je velmi vzácné), mohou být nasazena antibiotika. Žádné léky, nabízené jako protichřipkové, proti chřipce nepůsobí, v lepším případě mohou mírnit jednotlivé potíže.
Mnohdy může mít smysl snížit kvůli potížím vysokou teplotu, tlumit bolestivý dráždivý kašel nebo odstranit ucpání nosu. Podle mínění odborníků by toho mělo být dosaženo léky, které obsahují pouze jednu účinnou látku. Pouze taková terapie má smysl. Praxe vypadá úplně jinak. Všechny nejvíce prodávané protichřipkové léky jsou hotové směsi až osmi různých substancí.


Horečka může být zdravá
Horečka je přirozený obranný mechanismus těla k odstranění původců nemoci. Do 41 °C je horečka sice nepříjemná, ale nikoliv nebezpečná, pokud není tělo oslabeno jinou nemocí (srdce a krevní oběh, látková výměna). Nepromyšlené snížení horečky může být nepříznivé. Pokusy na zvířatech ukázaly, že skupina léčená antipyretiky měla menší šanci na přežití než skupina, u níž mohla horečka nerušeně působit proti patogenům. Proto by horečka neměla být snižována za každých okolností.
Když jsou potíže příliš velké, mohou velmi často pomoci studené zábaly nebo podobné domácí prostředky. Když už to jinak nejde. může pomoci též paracetamol (např. Paralen, Panadol, Ben-u-ron, Mexalen, Paracetamol—ratiopharm).

Snižování teploty u dětí
Rovněž u malých dětí jsou dobrým tišícím a horečku snižujícím prostředkem studené zábaly. Když jsou pro přetrvávající nebo velmi

vysokou teplotu skutečně nutné léky, je rovněž namístě paracetamol (např. Paralen dětské čípky, Mexalen čípky). Léky obsahující kyselinu acetylosalicylovou (ASS např. Acylpyrin, Aspirin, Aspro) nesmí být při podezření na chřipkový virus podávány dětem a mladistvým do věku 19 let. Kyselina acetylosalicylová je v podezření, že u dětí s chřipkou nebo planými neštovicemi zvyšuje riziko závažných nežádoucích účinku (srovnej Reyeuv syndrom). Kdo přesto použije u dětí preparáty ASS, musí bezpodmínečně dbát na maximální jednotlivé dávky od 0.05 do 0.1 g, protože při vyšších dávkách (0.4—0.5 g) se mohou objevit těžké nežádoucí účinky (křeče. krvácení, poruchy vědomí).

Problematické kombinované přípravky
Mnohé antipyreticky účinné substance obsažené v protichřipkových lécích (např. antihistaminika a látky tlumící kaše!) působí též tlumivě a podporují spánek. To je obzvláště nebezpečné u řidičů a při práci u strojů.

Vitamín C: Dobrý tucet nejprodávanějších protichřipkových léků obsahuje vitamín C, jehož užitečnost je zde rovněž sporná. Kromě toho může být přijímán v dostatečném množství v potravě — podávání ve formě léku není nutné. Pokud je nadužíván, může to být dokonce škodlivé.
Antihistaminika jsou obsažena ve většině prostředků. Celkově tlumí, žádným speciálním chřipkovým potížím ale nezabrání.
Efedrinové a pseudoefedrinové preparáty, mohou zvyšovat srdeční frekvenci, jež je bez toho horečkou zvýšena. To může dokonce vést k poruchám srdečního rytmu.
Kofein je ve svém účinku rovněž sporný. Na jedné straně může odstraňovat únavu, na straně druhé může vést k rušivým přepětím a nedostatku koncentrace. Problémová látka dextromethorfan: Tento prostředek tlumící kašel působí poměrně často stavy zmatenosti, halucinace, poruchy vidění, ospalost, pocení. Protože mnohé z těchto symptomů mohou být chybně vykládány jako příznaky chřipky, jsou naprogramovány další příjem a zvyšování dávek.


Antitusika, expektorancia
Kašel není jen nepříjemný. Je to důležitý obranný mechanismus k odstranění prachu a hlenů z dýchacích cest. Kašel může být následkem těžkých onemocnění, či nežádoucím účinkem některých léčiv. Většinou má však jiné příčiny:
Dráždění: Jedním z nejčastějších zdrojů dráždění je cigaretový kouř. Také prach, znečištěný vzduch a dráždivé plyny v okolním prostředí a na pracovišti mohou způsobit dráždění ke kašli. Pokud je odstraněna příčina, zmizí zpravidla zakrátko i kašel.
Alergie: Kašel může být i následkem přecitlivělosti na určité látky. Noční kašel může být například vyvolán obsahem polštářů a matrací.
Virové infekce: Kašel jako součást „chřipky“ odezní většinou sám během 5—7 dní. Při déletrvajícím kašli je vhodné vyhledat lékaře
- může to být první příznak jiných chorob (bronchitida).
Užitečný kašel je reakcí na prach, hlen nebo jiné škodliviny v dýchacích cestách.
Suchý kašel vzniká podrážděním průdušek — nejsou však vykašlávány hleny (,‚dráždivý kašel“).
Nervózní kašel je psychosomaticky podmíněna může být odstraněn např. nácvikem dechových cvičení.


Terapie
Normální kašel většinou nevyžaduje medikamentózní léčbu. Nejúčinnějšími opatřeními jsou:
— přestat s kouřením;
starat se o to, aby byla doma a na pracovišti dostatečná vlhkost vzduchu. Suchý vzduch s obsahem vlhkosti pod 40 procent kašel zhoršuje;
dráždění sliznic mírnit domácími prostředky (např. vejce s medem, cukrová voda);
— hodně pít. Dostatečný přívod tekutin — podle okolností se solí — nejlepším prostředkem proti kašli;
— inhalace vodní páry (případně též se solí — např. Vincentka) může podporovat rozpouštění hlenu. Problémem je však dráždění, především u astmatiků.


V zásadě existují dvě metody, jak léky ovlivnit kašel. Je možné pokusit se podpořit rozpouštění hlenů a jejich vykašlávání, nebo je
možné celkově tlumit kašlací reflex.
Potlačení kašlacího reflexu může sice potíže mírnit, mohlo by ale chorobu dokonce zhoršit. Podvědomé čištění průdušek kašlem by zpravidla nemělo být tlumeno. Antitusika by měla být nasazena pouze při těžkých poruchách spánku, silném kašli při rakovině plic a při černém kašli, když křeče vedou ke zvracení.


Efedrinové a pseudoefedrinové preparáty
jsou další častou součástí roztoků a tablet proti kašli. Působí ochabnutí bronchiálních svalu a působí proto rovněž antitusicky ovšem teprve v dávce 30 mg, které ovšem v několika přípravcích vůbec není dosaženo. Nežádoucími účinky mohou být bušení srdce, svalový třes, neklid a poruchy spánku.

Antihistaminika — bez užitku?
V téměř všech prostředcích proti kašli jsou obsažena též antihistaminika, která mohou odstranit kašel — ovšem většinou jen v mnohem vyšším množství, než je v těchto prostředcích skutečně obsaženo. Mnohá antihistaminika působí sedativně. Vysušují však také sliznici, což je nežádoucí efekt ve všech případech, kdy by měl být bronchiální sekret vlastně vykašlán.V odborné literatuře je proto označována přísada antihistaminik do léků proti kašli jako „málo žádoucí“

Expektorancia — jsou účinná?
Jako expektorancia jsou označovány látky, které rozpouštějí vazký bronchiální sekret, případně je jejich pomocí dosaženo snadnějšího odstranění sekretu. Účinnost všech těchto prostředků je zpochybňována především v anglicky psané odborné literatuře.
„Nikdy nebylo dokázáno, že chlorid amonný (např. Mixtura Solvens) a guaifenesin (např. Coldrex Broncho, Guajacuran, Wick Formula 44 proti kašli, Stoptussin) ovlivňují produkci sekretu, která probíhá sama od sebe.“ píší dva uznávaní američtí odborníci (Melmon, Moreli) a současně poukazují na nebezpečí: chlorid amonný může např. citelně ovlivnit obsah kyselin krvi. Bromhexin (Bromhexin), případně jeho degradační produkt ambroxol (Ambroxol ratiopharm), jsou používány nejčastěji. Je to rovněž sporné. Tak to asi míní německý „Transparenz Telegramm“: „Z těch několika skutečně kontrolovaných výzkumů, které jsou o bromhexinu k dispozici, je možné dojít k závěru, že preparát se svými účinky sotva liší od placeba“. Německý „Arzneimittelbrief“ informuje o studii, u níž byl bromhexin v injekční formě neúčinný a ptá se: „Kdy bude tento produkt stažen z oběhu?“ Ve Švédsku byly tyto prostředky již dávno odstraněny z lékárniček mnohých nemocnic. Zdůvodnění: Obejdeme se dobře i těchto přípravků.

Rovněž acetylcystein (např. ACC) nesplnil podle amerických odborníků očekáváni. Aplikace této látky ve formě aerosolu může vést k záchvatům kašle. Účinek kafru, mentolu a chloroformu je pod1e anglického časopisu The Medical Letter (Vol. 21, No. 25, 979, s. 103) právě tak neprokázaný jako
u jodidu a ipecacuanhy. Z toho důvodu se zdá použití expektorancií pochybné. „Je zcela možné,“ stojí v základním americkém díle „Clinical pharmacology“, že zvýšení produkce sekretu farmaky vykašlávání hlenu dokonce brání, protože sekret nemá správnou konzistenci.“ Závěr: „Expektorancia mají nepatrný klinický význam, pokud vůbec nějaký mají.“
Německá odborná veřejnost hodnotí mnohé prostředky příznivěji. V jednom se však všichni shodují:
Dostatečný přísun tekutin (cca tři litry denně) je nejdůležitější a zpravidla usnadní odkašlání sekretu (léčení kašle). Jedinou výjimkou je suchý dráždivý kašel.
Léky mají jen podpůrný účinek pokud vůbec nějaký mají — při odstranění vazkého sekretu z průdušek.


Většina prostředků jsou sporné směsi
Při tom všem je udivující, že v SRN se ročně prodá 70 miliónů balení těchto léků (v Rakousku 6 miliónů)! To znamená, že každý občan spolyká ročně v průměru obsah jednoho balení takových léků. Navíc tvoří velkou část nejprodávanějších léků proti kašli hotové směsi různých látek. „Aplikace kombinací expektorancií např. s antibiotikyje nutno odmítnout... Totéž platí o kombinovaných sirupech proti kašli.“ Zdůvodnění je nabíledni. Stále jsou užívány látky, jejichž podání není buď vůbec nebo v podaném množství nutné, nebo je dokonce škodlivé.
Někdy si složky ve svém účinku protiřečí. Existují poměrně časté preskripce, které obsahují současně antitusika i expektorancia. Následkem je — pokud látky skutečně působí — že dochází ke zvýšené produkci sekretu nebo je sekret rozpouštěn, nemůže však být vykašlán, protože je utlumen kašlací reflex.



Prostředky proti rýmě
Zduření nebo podrážděni nosní sliznice, které souvisejí s rýmou, jsou následky virových infekcí (nachlazení) nebo hypersenzitivních reakcí (alergie). Tyto alergie mohou být kromě jiného vyprovokovány pylem květin. „Senná rýma“ se objevuje v určitých ročních obdobích. Alergická rýma může být vyvolána též některými druhy plísní nebo roztočů, kterým se daří v prachu v bytě, v přírodních produktech (např. ve vlně), stejně jako na lupech. Též nejrůznější látky, s nimiž člověk přichází do kontaktu na pracovišti, např. guma, enzymy, semena, obilí, peří, mouka, jsou mnohdy příčinou alergické rýmy. Zduřelá nosní sliznice, která vede k ucpání nosu, je konečně nezřídka následkem konzumace léků. Především léky proti rýmě, ale též antihypertenziva mohou vyvolávat rýmu.

Náchylnost k rýmě může záviset na celkovém tělesném stavu, pychologických faktorech, ale též na klimatu a faktorech životního prostředí.
Rýma je nepříjemná, ale není to žádná katastrofa. Důležité je správ čištění nosu (jedna nosní dírka po druhé). Když se smrká oběma nosními dírkami současně, může být obsah nosu tlačen nahoru a tím se zvětšuje nebezpečí zánětu čelních dutin. U malých dětí je čištění ucpaného nosu obzvláště důležité jinak může dojít k zánětu středního ucha.

Senná rýma
Odstranění domácího zvířete, zaprášené rohožky nebo syntetického ložního prádla může mnohdy učinit zázrak. Ovšem vždy není možné, zabránit kontaktu s látkami, na něž je člověk alergický.
Pokud je jednoznačně stanoveno, na co je člověk alergický, je možná desenzibilizace injekcemi. Přitom je člověk vystaven účinkům stále většího množství látky, na niž je alergický, a postupně si na ni zvyká. Kvůli dlouhodobé léčbě, která ještě k tomu není vždy úspěšná, a vzhledem k často se vyskytujícím těžkým hypersenzitivním reakcím, má desenzibilizace význam jen při těžké senné rýmě jejíž příčina je přesně známa. Při alergických zduřeních sliznice přicházejí v úvahu též léky, které zasahují do řetězu reakcí, jež vedou k rýmě. Jako prostředky proti rýmě bývají často používána i antihistaminika. Jsou obsažena v mnohých nosních kapkách a též ve formě tablet. Antihistaminika jsou u alergické rýmy (tzv. senná rýma) v mnoha případech namístě. Pro potírání rýmy z nachlazení jsou bezcenná. Taková aplikace se proto nedoporučuje. Lokální aplikace antihistaminik (např. též v nosních kapkách) je neúčelná, protože tento způsob podáni vede často k alergickým reakcím (např. zduření sliznic, vyrážky). Nosní kapky s obsahem antihistaminik se proto nedoporučují.


Virové infekce
jsou nejčastější příčinou rýmy. Zabránit takovému onemocnění zvláštní opatrností je marnou touhou. Pokud už člověk rýmu má, nedá se její časový průběh medikamentózně změnit.
Zpravidla taková rýma odezní po několika dnech sama od sebe. Použití vitamínu C k prevencí nebo terapii je sporné.


Bakteriální infekce
mohou být zpravidla rozpoznány podle žlutozeleného hlenu. Čirá, vodnatá tekutina, nebo v pozdějším stádiu rýmy hustší bělavý hlen, jsou spíše příznakem běžně virové infekce.
U bakteriálních infekcí, jimiž jsou zasaženy též vedlejší nosní dutiny, mohou antibiotika poměrně často vyvolávat projevy nesnášenlivosti.
Proto jejich nasazení u rýmy nemá podle amerických vědců při nepřítomnost dalších chorob smysl. Antibiotika, přidávaná do nosních kapek, jsou většinou neúčinná a mění normální nosní mikroflóru ve prospěch rezistentních kmenů. Kromě toho mohou vést k alergiím. Nosní kapky s obsahem antibiotik se proto nedoporučují. Přísada baktericidních látek jako rtuť, sloučeniny stříbra a cetylpyridiniumchlorid nemá rovněž smysl, protože účinek těchto látek je nespolehlivý a jejich použití může vést k alergickým reakcím (zduření, vyrážky). Možná změna normální mikroflóry těmito látkami rovněž není vhodná. Proto se tyto kombinace nedoporučují.

Léky proti rýmě?
Ucpaný nos je nepříjemný. Kojenci mohou potom špatně pít, malé děti snadno dostanou zánět středního ucha. Často pomůže již proplach jednoprocentním roztokem kuchyňské soli. Jeden gram soli rozpuštěný ve 100 ml vody a plastikovou injekční stříkačkou bez jehly nakapaný do nosu může být velmi účinný (u malých děti: 5 % denně 3-5 kapek). Pokud použitý roztok neobsahuje více než jedno procento soli, je neškodný, může ovšem způsobit páleni v nose. Starší děti a dospělí mohou tuto situaci řešit horkou sprchou inhalací a potními zábaly, parní lázní nebo plaváním.
Když tato opatření nepomáhají, je možné se pokusit zmírnit rýmu látkami, které působí vazokonstrikci. Podle přípravku vydrží účinek takových nosních kapek tři (např. Tyzine) šest (např. Olynth) nebo dokonce devět hodin (např. Otrivin). Tyto léky mírní pouze syndrom ucpaného nosu, nepůsobí proti virové infekci jako původci. Rovněž často používané přípravky proti rýmě jsou většinou sporné směsi antihistamik, látek s vazokonstrikčními nebo dokonce vazo- dilatačními účinky. Tyto léky se nedoporučují z následujících důvodů:
Obsahují zčásti antihistaminika, která jsou při rýmě z nachlazení bezcenná, ale působí únavu. U látek působících vazokonstrikci lze předpokládat, že zužují nejen cévy nosu, ale vedou i k celkovému nežádoucímu zvýšení krevního tlaku. Aplikace látek rozšiřujících cévy může naproti tomu rýmu dokonce zhoršit.


Rýma z prostředků proti rýmě
Pokud se nosní kapky používají déle než dva až tři dny, může po jejich vysazení značně zesílit zduření nosní sliznice - vzniká léková rýma. Aplikují se pak opět nosní kapky ve vyšších dávkách protože rýma nepřestala. Tak vzniká začarovaný kruh, který může vést k chronické lékové rýmě a těžkým poškozením nosní sliznice. Proto by neměly být prostředky proti rýmě používány déle než tři dny s následující přestávkou deset dní. Pokud jsou nosní kapky podávány příliš dlouho, je velmi těžké přestat s jejich užíváním. Jakmile se přestanou kapat, sliznice silně zduří. Jsou dvě možnosti odvykání:
— V terapii se pokračuje jen v jedné nosní dírce tak dlouho, dokud zduření v druhé neodezní. Tím je zajištěn přívod vzduchu.
— Sliznice se ošetřuje nějaký čas jednoprocentním roztokem kuchyňské soli namísto dosud užívaných kapek.

Opatrnost u malých dětí
U malých dětí mohou prostředky proti rýmě vyvolat i v terapeuticky přiměřených dávkách těžké komplikace jako křeče, těžkou únavu, excitaci, nespavost a halucinace (vize pavouků a hadů).
Halucinace a poruchy spánku byly pozorovány především u látek obsažených např. v přípravcích Nasivin, Otrivin, Olynth, Rhinopront.
Na tyto nežádoucí účinky nejsou rodiče a lékaři často upozorněni ani v příbalových letácích.


Nežádoucí účinky u dospělých
Kromě již dříve zmíněné iniciace rýmy příliš dlouhým užíváním léků se mohou dostavit pálení, sucho v nose, bolesti hlavy a nespavost stejně jako omámení. Bylo též pozorováno bušení srdce a vzestup krevního tlaku. Ve všech těchto případech nedoporučuje Jednota amerických lékařů (AMA) kapky dále užívat.
Také u lidí trpících vysokým krevním tlakem, cukrovkou, zánětem štítné žlázy, srdečními chorobami, nebo u lidí, kteří užívají antidepresiva, je namístě všeobecná opatrnost.


Linimenta a inhalace
Téměř všechna linimenta určená k mírnění potíží u chorob z nachlazení obsahují směs kafru, mentolu a éterických olejů.
O užitečnosti těchto prostředků nejsou ve vědecké literatuře hodnověrné posudky. Např. na jedné rakouské klinice byla léta používána mentolová linimenta. Tato aplikace se zkoumala, nepodařilo se však prokázat jednoznačný a signifikantní terapeutický efekt.

Vodní pára a vlhký vzduch jsou prospěšné
Inhalace vodní páry pomáhá velmi často mírnit potíže z nachlazení. Dostatečná vlhkost vzduchu je rovněž důležitá. Čtyřiceti- až padesátiprocentní vlhkost vzduchu je nutná, pro lidi s nemocemi dýchacích cest je vhodnější šedesáti- až osmdesátiprocentní vlhkost vzduchu. Hranice zvlhčování vzduchu je dána tvorbou vodního kondenzátu. Domácí inhalátory a ultrazvukové rozprašovače používané stále častěji, se však samy mohou stát nosiči bakteriálních kultur. Je proto nutné dbát při eventuálním nákupu takového přístroje na to, zda výrobce dostatečně informuje o čištění a dezinfekci inhalátoru.

Užitečnost sporná, opatrnost u dětí
Užitečnost přídavku inhalačních přísad k vodní páře není prokázána. V některých případech mohou takové přísady - skládají se většinou ze směsi kafru, mentolu a éterických olejů - dýchací cesty dokonce dráždit. Při aplikaci v malých uzavřených prostorách může být dosaženo zdraví škodlivých koncentrací par různých látek. Kafr a mentol se mohou do těla dostávat též sliznicemi (např. nosu). Obzvláště u malých děti mohou při tomto způsobu použití vést jíž malá množství k okamžitému kolapsu. Rovněž byly pozorovány poruchy dýchání, křeče a bezvědomí.
Italské ministerstvo zdravotnictví vydalo proto následující doporučení: „Tento prostředek je kontraindikován u dětí do dvou let s poruchami dýchání v anamnéze. Při léčbě starších dětí doporučujem opatrnost. Reklamní posudek např.: „Wick Vaporub je obzvláště vhodný k léční nachlazených kojenců a dětí a může… být doporučen bez omezení“, se zdá ve světle těchto poznatků více než sporný. Italské úřady označily již v roce 1984 všechny léky obsahující kafr jako nevhodné pro děti do 2,5 roku.

Kdo se nechce liniment ke zmírnění dýchacích potíží vzdát, měl by používat produkty prosté kafru.

V každém případě by měly být prostředky obsahující kafr uchovávány mimo dosah dětí. I náhodné požití těchto prostředků může vést k otravám, které se v závislosti na dávce projevují nevolností, zvracením, závratěmi, křečemi a bezvědomím. Již jeden gram kafru je u malých dětí pokládán za smrtelnou dávku, pokud je požit.


Bolest v krku

Při zánětu hrtanu (laryngitida) a zánětu hlasivek mohou pomoci jen inhalace vodní páry a šetření hlasivek. Užitečnost přidávání léků k páře není prokázána. Bukální tablety jsou neužitečné a kloktadla neproniknou k zadní stěně hltanu.
Lokální infekce úst a hltanu a sucho v ústech s potížemi při polykání jsou poměrně časté. Příležitostně se v dutině ústní vyskytují alergie. Farmaceutické firmy již dávno zjistily, že pacienti rádi cucají bonbóny nebo kloktají, když je pálí v krku.

Bukální tablety jsou drahé bonbóny.
V bukálních tabletách jsou často obsažena antibiotika, antiseptika nebo lokální anestetika.
Látky, které působí proti baktériím (antibiotika, antiseptika) jsou podle „Transparenz—Telegramm“ málo vhodné. Zředění těchto látek slinami a malý kontakt se skutečně infikovanými níže ležícími tkáněmi vedou k neúčinnosti.
Mikrobiologickým testováním se u většiny bukálních tablet proti zánětům hltanu ukázalo, že se jedná o „drahé bonbóny“. Když je to skutečně nutné, měla by se při bakteriálních infekcích úst a hltanu (např. zánět mandlí Angina tonsillitis) užívat antibiotika ve formě tablet. K mírnění potíží při nejtěžších krčních chorobách (např. při leukémii) mohou být vhodná lokální anestetika. Zevní aplikace těchto prostředků může ovšem vést k alergiím.
Pokud by byly příčinou potíží plísně, mohou být nasazena antimykotika (např. Nystatin). Antibiotické bonbóny však mohou napadení plísněmi dokonce ještě podporovat. Podle uznávaného anglického odborného listu „Drug and Therapeutics Bulletin“ se nedoporučují u přechodných infekcí ani antiseptika, rovněž obsažená v téměř všech ostatních bukálních tabletách. Skutečné bonbóny nebo solné pastilky (např. Emser Salz echt,Vincentka pastilky) krátkodobě mírní potíže stimulací tvorby slin.

Matoucí reklama
Výrobci tvrdí většinou opak toho, co platí v lékařské odborné literatuře za nezvratné. Jeden příklad: Producent v SRN nejvíce prodávaných bukálních tablet Frubienzym uvádí, že tento přípravek je u všech bolestí krku účinnou kombinací antibiotika s různými enzymy“ a dokládá toto tvrzení výzkumem, podle něhož u některých testovaných kmenů působí antibiotikum lépe díky kombinaci s enzymy. „Důkaz“, který zpochybňuje hodnověrnost firemních „vědeckých“ posudků: Testovanými kmeny byly typické střevní kmeny, které podle „Arznei—Telegramm“ nemohou přicházet v úvahu jako původci infekcí krku.
Též výroky jako „Dobendan prolamuje slizniční bariéru“ nebo „Hexoraletten, Tantum Verde, Strepsils, Orophar pomáhá rychle od zánětů“ podle „Arznei—Jelegramm“ při přezkoušení neobstojí. Jsou však důležité pro zvýšení obratu


Výplachy úst a kloktadla: šalvějový čaj dokáže totéž
Poradní výbor amerického zdravotního úřadu (FDA) hodnotí pouze peroxid vodíku, který je k dostání v lékárnách, jako „neškodný a účinný při léčení chorob úst.“ Žádná další součást kloktadel nebyla označena jako účinná.
„Arznei-Telegramm“ proto doporučuje použití peroxidu vodíku. Tím by mohly být ušetřeny zhruba tři čtvrtiny nákladů na kloktadla. Odborný časopis „Tägliche Praxis“ poukazuje na to, že kloktání šalvějového čaje je „právě tak účinné“ jako použiti jakéhokoliv jiného kloktadla. Jakými metodami dělají přesto farmaceutické firmy své obchody, popisuje profesor Daschner z Freiburgu na příkladu Chlorhexamedu firmy Blendax. Fima inzeruje, že obsaženou účinnou látku (chlorhexidin) lze prokázat po 24 hodin a že má široký účinek proti plísním a baktériím. Českými preparáty jsou samozřejmě velmi dobře známé Septofort či Hexoraletten.
K tomu profesor Daschner: Chlorhexidin je desinficiens kůže a sliznic a neměl by být používán při zánětech sliznice hltanu a mandlí. Látka je sice prokazatelná 24 hodin, ale po několika hodinách v tak nízkých koncentracích, že proti baktériím a plísním nepůsobí. Firmami většinou zamlžované nežádoucí účinky těchto prostředků jsou hodné pozorností. U Chlorhexamedu se mohou kromě zbarvení sliznice úst a zubů objevit u zhruba jedné třetiny uživatelů změny chuti. Také již byla popsána poleptání sliznic a alergie, při požití též nevolnost a zvracení.


Literatura

1) --: Remedia Compendium, Panax

2) --: AISLP

3) --: Selbstmedikations-Liste, Deutscher Apotheker Verlag Stuttgart

4) Ernst H.J.: Erkältungskrankheiten, Tägliche Praxi, Jg. 22, München 1981

5) Handbook of Nonprescription Druha, Washington 1982

6) AMA Drug Evaluation, Chicago 1983

7) Sabin, A.B.: Amantadin and Influenza: Evaluation of Conflicting Reports, Controversies in Therapeutics, Philadelphia 1980

8) IMS (http://www.ims-global.com/)

9) --: Rezidivierende Infekte des Respirationstraktes bei Kleinkindern, Tägliche Praxis, Jg. 23, München 1982

10) Everbech H.: Infektanfälligkeit beim Kind, Arzneiverordnung in der Praxis, 1/1984

11) Keseberg A.: Welchen therapeutischen Wert haben sogenannte Grippemittel, Arzneiverordnung in der Praxis, 8/1981

12) Palm D., Meier-Sydow: Erkrankungen der Atmungsorgane, Pharmakotherapie, Klinische Pharmakologie, Stuttgart 1982

13) Gädecke R.: Med. Fiebersenkung im Kindesalter, Tägliche Praxis, Jg. 24, München 1983

14) --: Aspirin oder Paracetamol, The Lancet, August 8, 1981

15) --: Over-the-Counter Cough Remedies, The Medical Letter, Vol. 21, Nr. 25, 1979

16) Kehr S.: Lebensbedrohliche Nebnwirkungen durch Hustenzäpfchen, Tägliche Praxis, Jg. 25, München 1984
17) Melmon K.L., Morelli H.F.: Clinical Pharmacology, New York 1978

18) Grobecker M.: Pharmakologie und Toxikologie, Mannheim 1980

19) Cormier, J.F., Bygant B.G.: Cold and Allergy Product, Handbook of Nonprescription Drugs, Washington 1979

20) Villioz: Akute Halluzinose und Nasentropfen, Tägliche Praxis, Jg. 25, München 1984

21) Ammon, H.P.T.: Arzneimittelneben- und Wechselwirkungen, Stuttgart 1981

22) Eichelseder W., Gresser S.: Ist die lokale Anwendung von Chemoteherapeutika in Mund und Rachen sinnvoll? Tägliche Praxis, Jg. 23, München 1982

23) Mutschler E.: Arzneimittelwirkung, 3.Auflage,Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft Stuttgart 1975

24) Pschyrembel, Klinisches Wörterbuch, 254.Auflage, Berlin 1982